Lucie Růžičková

Let’s go rafting!!!

Neděle 4. říjen 2009 • Bergen

Plánování je jedna věc a skutečnost věc zcela odlišná. To, že není příliš rozumné plánovat rafting na konec září, jsme zjistili už v polovině týdne, kdy začalo sněžit, a přišly nám zprávy, že ve vnitrozemí je již několik centimetrů sněhu. Tyto rozmary počasí nevydržela dosud zdravá druhá polovina studentů, takže nakonec už tu snad není nikdo, kdo by v posledních týdnech nebyl nemocný. Doufejme, že mrazy zabijí všechny bacily, jinak se z tohoto kruhu snad nikdy nedostaneme.

Narůstající školní povinnosti a řádící bacily tedy způsobily, že se nás sešlo jen čtrnáct silných jedinců motivovaných podniknout adrenalinový víkend. Tak tedy hurá do hor! Přes brzký sraz za sobotního rozbřesku jsme se brzy probudili, nízké teploty a déšť bubnující do oken auta nás prostě nenechal spát. Všichni jsme v žaludku cítili nervózní brnění, jak proboha za tohoto počasí budeme schopni vlézt na rafty. Naše obavy se zvětšovaly po cestě s přibývajícím sněhem na vrcholcích okolních hor. Každopádně cesta to byla krásná, i za toho nejhoršího počasí je člověk stejně neustále fascinován majestátností místní přírody. To jsme se již však blížili k cíli a já vedle silnice spatřila řeku. No, řeku, spíše obrovskou masu valící se vody. To určitě není naše řeka, ujišťovali jsme se všichni a s hrůzou v očích pozorovali obrovské peřeje.
 

Camping, kde jsme měli objednané chatičky, zel prázdnotou, sezóna tu končí nejpozději v polovině září. Jsou hodní, že kvůli nám všechno otevřeli a připravili. Měli jsme krásnou útulnou chatičku jako pro panenky, celou ze dřeva a hlavně – se zapnutým na plno topícím přímotopem. Oáza tepla, klidu a pohody ;) Jedna chatička měla velkou verandu s obrovským stolem, hned se z ní tedy stala „party cabin“ a my si tam rozložili společný rychlý norský oběd (chleba, máslo, sýr) a ujišťovali se, jak ten rafting bude super… Naštěstí jsme neměli příliš času na filosofování a už jsme museli utíkat do nedalekého raft centra, kde už to šlo ráz na ráz. Vyfasovali jsme neopreny (naštěstí teplé), helmy a vesty a začali na sebe navlíkat všechny možné i nemožné vrstvy. Byl to proces značně komplikovaný, takže jsme se při tom hodně pobavili i zahřáli. Všichni jsme pak vypadali jako tučňáci, udělali jsme tedy pár veselých fotek na souši a pak nás čekal trénink techniky a bezpečnostních pravidel. Rafting v tuto roční dobu je opravdu neobvyklý, překvapili jsme tedy asi i samo počasí, protože se sluníčko rozhodlo, že tohle musí rozhodně vidět, a na chvíli nás polechtalo svými paprsky. Dokonalé, co víc si přát. V dobrém rozmaru jsme tedy nasedli na lodě a po krátkém „mokrém“ tréninku jsme zavolali bojový pokřik a hurá do víru divoké řeky.

Vody po vydatných deštích bylo více než dost a jak mně poté sdělil náš vysmátý lodivod Knut, je to nejvyšší limit, při kterém je ještě možné řeku sjíždět s nezkušenou posádkou. Prý se ale nemám bát, protože on je nejlepší lodivod (fakt fešák:) a my jsme skvělí pádelníci. Byl to opravdu skvělý zážitek, s Floriane jsme vískaly a vřeštěly jako o život, kluci se sice drželi, i když občas to vypadalo, že by se s chutí přidali k nám. Občas náš raft zcela zmizel pod vodou, někdy ho podlý Knut úmyslně pozdržel či naklonil do nějaké peřejky, jen abychom si to pořádně užili. A to my zase jo… Byl to neskutečný pocit užívat si na divoké vodě v krásných zátokách a dívat se vzhůru na vrcholky zasněžených hor. Navíc jsme jeli opravdu dlouhý úsek, celý rafting trval takřka 2,5 hodiny, což za tu cenu, kterou se nám podařilo usmlouvat, jsme si nepředstavovali ani ve snu. Celou cestu nás doprovázel autobus s fotografem, který nás fotil ve všech možných a nemožných situacích, máme tedy i docela povedenou fotografickou dokumentaci našeho výletu. Poslední úsek jsme se všichni nechali od Knuta vyhecovat a skočili do vody, abychom zakusili pocit být v ledovcové vodě a plavat ke břehu. Nikdo totiž naštěstí do vody v peřejích nespadl (i když jednou kdyby mě Knut nepopadl za nohu a nestáhl do lodi, tak jsem byla první žena přes palubu). Říkala jsem si, že už nebude příliš rozdíl být na vodě nebo ve vodě, když už jsem i tak kompletně mokrá, ale řeknu vám, že byl. Ledovcová voda je ledovcová voda…

Zpět v kempu jsme se mohli těšit na horkou lázeň, která se pro nás vyhřívala na břehu jezera, mezitím jsme tedy mohli začít se zahříváním zevnitř. Bylo nutné vydesinfikovat krky, abychom byli zdraví, to dá rozum. K tomu nám raftaři připravili skvělé BBQ se steaky z kuřecího a vepřového masa, nikdy bych netušila, jak obrovský steak se do mě vejde. Už chápu, jak lidé dřív byli schopní sníst mamuta poté, co několik týdnů neměli maso. Připadala jsem si podobně ;) Po hostině jsme ani nenechali žaludky vydechnout a rychle do lázně konečně rozehřát zmrzlé bílé prsty. Padesátistupňová voda předčila mé očekávání, bylo to naprosto dokonalé. Labužnicky jsme se tam vyvalovali takřka tři hodiny, je pravda, že nám místy bylo tak neskutečné teplo, že jsme museli skočit do jezera a ochladit se, abychom to mohli ještě déle snést. Mé prsty však konečně získaly lidskou barvu a opravdu jsem si to užívala… Po lázni byla společnost tak dobře rozehřátá, že ten večer snad ani nemohl dopadnout špatně, zakončili jsme ho tedy v „party cabin“ hraním různých teambuildingových her a podobných radovánek. Noc v teplé útulné chatičce byla jen příjemnou třešničkou na dortu…

Druhý den se náš pokus o vytvoření královské snídaně z technických důvodů trochu protáhl na „brunch“, kdy se nám zakoupené předpečené croissantky a francouzské bagetky v takřka nefungující troubě podařilo dopéct až před polednem. Naštěstí však hustě pršelo, takže jsme o nic nepřišli. Původně byl v plánu výlet na ledovec a zde podniknutí organizované výpravy s ledovcovým vybavením, kvůli sněhu se však nebylo možné k ledovci dostat. Vybrali jsme tedy alternativní trasu v okolí bez ledovce, aspoň nebude taková zima. Procházka byla moc příjemná, i když kvůli špatnému počasí ne příliš dlouhá. Po tak příjemném víkendu bylo těžké vrátit se do tmavého a zamračeného Bergenu, ještě že člověk může žít z uplynulých zážitků ;)

Další krásné akční fotky v albu CEMS rafting weekend, oficiální foto z raftingu zde
 

« Zpět na úvodní stránku

↑ nahoru • © 2009-2010 Lucie Růžičková • poslední změna 27.07.2009 16:05 • CMS • statistika • vytvořil Nux s.r.o.