Blog
Sourozenecké soustředění v Bergenu
Čtvrtek 3. prosinec 2009 • Bergen
Ráďův narozeninový dárek, letenka za mnou do Bergenu, nebyl jen dárek pro něj, ale i pro mě. Nemohla jsem se dočkat
jeho příjezdu a tak přes brzkou ranní hodinu (kolem šesté) jsem s předstihem vyrazila na nádraží, abych mu mohla
vyběhnout vstříc už jak bude vystupovat z vlaku. Měla jsem nalezené autobusy a kupodivu jel i načas, nad ničím jsem
tedy nepřemýšlela a hupla do něj. Netušila jsem, že i po půl roce mě norská doprava bude stále udivovat. Místo
směru do centra řidič neočekávaně odbočil na okruh a vzal to tunelem, který podjíždí celé město a vyjíždí
až na výpadovce za centrem. Začala jsem na něj zvonit jako divá, že chci vystoupit, ale marně. Ptala jsem se lidí,
co se to děje, ale ti říkali že se jedná o nějaký express bus který má méně zastávek. Že by to ale někam napsali?
Když jsem konečně vystoupila uprostřed dálnice, nejen, že lilo jako z konve, ale po zastávce v opačném směru ani
vidu ani slechu. Musela jsem se asi třikrát ptát a pobíhat jako divá kolem dálnice než jsem narazila na zapadlou zastávku,
odkud prý „občas“ jede autobus do centra. Déšť houstl a díky větru opět nabýval horizontální dimenze, kolem
nebyla žádná střecha, kam se schovat a deštník přestával tyto nápory zvládat. Stála jsem tam zmrzlá, mokrá a
nešťastná a upřímně nenáviděla Norsko. Mé zoufalé SMSky Ráďovi ať hlavně vydrží na nádraží naštěstí
byly vyslyšeny a aspoň Ráďa mezitím odpočíval na vyhřátém nástupišti. Když jsem se k němu konečně dostala,
nevypadal, že by mu něco chybělo, já se však cítila na celý den vyřízená.
Farewell dinner
Úterý 24. listopad 2009 • Bergen
Po skvělém a plně prožitém CEMS Career Foru v Budapešti a rychlé příjemné návštěvy Prahy byl čas opět se vrátit
do reality a vážně začít studovat. Bergen mě uvítal typickým deštěm a taky tmou. Je neuvěřitelné, jak se teď
rychle zkracují dny. Nejvíce poznat je to hlavně ráno, kdy se rozednívá až před desátou. Déšť tomu také příliš
nepřidává, takže člověk musí svítit celý den. Ještě že tu mají tu elektřinu z obnovitelných zdrojů, člověk
pak nemá tak špatné svědomí.
Kromě učení mě také v pátek čekala Farewell dinner na rozloučení. Jelikož mě ještě všechny zkoušky teprve čekají,
neměla jsem příliš náladu na to, se už loučit. Spousta lidí však odjíždí již koncem listopadu, protože bakalářské
zkoušky probíhají dříve a více koncentrovaněji než naše magisterské.
Vivat české kuchyni na World dinner
Neděle 8. listopad 2009 • Bergen
Abychom toho slavení, pečení a vaření neměli málo, škola pro nás zorganizovala „world dinner“ spočívající
v soutěži týmů o nejlepší tradiční národní jídlo. Samozřejmě české jídlo tam nesmělo chybět a to by to nebyla
Zuzka, aby to nepojala ve velkém stylu. Je pravda, že naše česká kuchyně již nesčetnými večeřemi dosáhla velkého
věhlasu, musely jsme tedy naplnit očekávání. Rozhodla jsem se zopakovat svůj úspěch se sekanou, která mi před čtrnácti
dny vynesla vítězství na podobné akci mezi CEMS studenty (nestihla jsem ji sem bohužel popsat, ale fotky jsou v albu
CEMS International dinner). K tomu jsem usmažila všeobecně oblíbené bramboráky. Zuzka mezitím upekla výbornou buchtu (chutná jako pribináček,
návrat do Čech a mládí:) a připravila neskutečně úžasně vonící kynuté těsto na lívance. Obalené ve skořicovém
cukru musí být zárukou úspěchu...
Narozeninový týden
Neděle 8. listopad 2009 • Bergen
Tento týden byl obzvlášť náročný zejména ze společenského hlediska, protože přibližně deset zahraničních studentů
slavilo své narozeniny. Byla by škoda oslavit to všechno dohromady společnou oslavou, proto se prakticky slavilo každý
den celý týden. A nebyli bychom to my, abychom si to ještě více nezkomplikovali připravováním překvapeními pro oslavence.
Ideální zázemí pro závěrečné finišování semestru :) Na druhou stranu to byla jedna z posledních příležitostí
pořádně se všichni užít před začátkem zkouškového období.
Aspoň už ale máme pověst (zejména díky Zuzce, která je vždy motivovaná něco upéct), že české holky pečou moc dobré dorty...
Honzík v Bergenu podruhé
Neděle 8. listopad 2009 • Bergen
Vír událostí posledních týdnů mi zcela změnil plány a trochu zasáhl do mého poklidného bergenského života. Nebylo
příliš času na aktualizování blogu a ani nevím, jak všechny ty emoce zpracovat, proto jsem se rozhodla přeskočit
tuto část a volně pokračovat. Třeba se však někdy vrátím v čase a dopíši i tuto chybějící část :)
Na konci října mě opět přijel navštívit Honzík a já konečně opět odložila všechny studijní povinnosti a měla
čas si trochu užít okolní přírody a krásných zákoutí Bergenu. Bohužel nám tentokrát příliš nepřálo počasí
a museli jsme se občas schovávat před deštěm. Aspoň jsme tedy navštívili Hanseatic muzeum v Bryggenu ukazující život
německých hanzovních obchodníků. Až na zápach sušených tresek (které tam snad měli také originální ze 17. století)
se nám tam moc líbilo. Já bych tam ale asi nevydržela – byla tam větší zima než venku a chudáci hanzovníci nesměli
topit. Spali proto v takových skříních, aby si je dříve zadýchali. Celkové vybavení a uspořádání místností
nápadně připomínalo Terezínské ghetto, nebyl to asi tenkrát lehký život.