Oktoberfest & Cabin trip to Kramboden

neděle 27. září 2009 • Bergen

[blog/20090927_2.jpg]Leje a leje… Stále víc a víc, přestože se to zdá neskutečné. V tomto počasí se dají dělat pouze dvě věci – učit se, což není tak zajímavé, a sdílet stejný deštivý osud s ostatními kamarády a zpříjemnit si večery, jak jen to jde. Jen co jsme tedy rozchodili skvělou narozeninovou oslavu holek, už jsme se připravovali na večerní Oktoberfest, další z vrcholných událostí semestru. Jelikož je na škole početná menšina Němců, místní Oktoberfest tu již má několikaletou tradici a němečtí studenti si kvůli této události dokonce přivezli i národní kroje. Je tedy jasné, že jsme si takovouto událost nemohli nechat ujít, i když nás čekal náročný víkend.

Ani mě již nepřekvapuje, že se podobné události konají v aule školy a všem to přijde úplně normální. Atmosféra byla skutečně jak na pravém Oktoberfestu, všichni stáli na dřevěných lavicích, na hlavách měli bavorské čepce, zpívali se německé a norské písně a na pódiu se odehrávaly tradiční soutěže v pojídání bavorských klobás, pití piva a podobné radovánky. Jen iluze dobrého piva na nás ze znalých krajů příliš nezafungovala, sice bylo za na Norsko neskutečně nízkou cenu, ale kvalita bohužel stále stejně bídná. No aspoň nás to nenutilo ho vypít příliš, po chvíli se opravdu nedá pít. Přesto jsme si to moc užili a aspoň takto zavzpomínali na kamarády trávící slunečné chvilky s dobrým pivem na rozpálených zahrádkách matičky Prahy…
 

[blog/20090927_3.jpg]O víkendu pro nás zahraniční studenty škola zorganizovala výlet na její chatu v horách zvanou Kramboden. Musím říct, že se mi v sobotu chtělo všechno, jen ne se sbalit a zase v tom dešti ujíždět někam pryč. Zvlášť poté, co nás norští studenti varovali, ať se připravíme na náročný výstup se všemi zavazadly do prudké stráně, kde nás bude čekat chata bez vody a koupelny. Nás oddílem vychované turisty to však nemohlo zastrašit, spíš jsme již začínali po tomto týdnu cítit trochu únavu. Každopádně výlet již byl zaplacen a zorganizován, bylo by tedy škoda vzdát to bez boje. A že to boj nakonec byl…

Cesta nahoru zaskočila i samotné organizátory, jelikož místní prudké deště zanechaly na krajině své otisky a cesta se změnila v horský potok. Místy voda sahala až po kolena a bylo značně obtížné šplhat po kluzkých kamenech a bahnitých stráních s batohy obtěžkanými vodou, jídlem a pitím za prudkého deště. Kupodivu jsme se dříve či později všichni shledali na hoře a snažili se ukořistit volnou postel, jichž bylo o polovinu méně, než nás, ale prý to nevadí, že prostě někdo nebude spát. Já si naštěstí postel vybojovala. Každopádně chata to byla krásná, s obrovskou společenskou místností s krbem a dokonce i saunou. Přesně jako Volský důl, byla jsem zase skoro jako doma ;) Táborovou atmosféru dotvořil odpolední program s různými bahenními hrátkami venku a následným soutěžním kláním uvnitř. Ani jsme nezpozorovali, že je již takřka deset hodin a my stále neměli večeři. Tah na kuchyň skončil likvidací poloviny zásob chleba a následná večeře před půlnocí mi způsobila mírné potíže s trávením. Na norský způsob stravování si stále nemůžu zvyknout. Každopádně jsme aspoň všichni měli důvod, řádně vše vytancovat, jediný potíž byl v tom, že jsme doma zapomněli kabel na ipody a k dispozici bylo jen jedno CD. Po několika hodinách jsme znali již všechny písničky nazpaměť a opravdu jsme naše pohyby dovedli k dokonalosti. Někteří hodlali očividně trénovat až do ranních hodin, já však záhadně usnula při výměně trička v ložnici, navzdory všemu veselému ryku a povyku…

Pár hodiny spánku však nebylo k zahození a dalo mi energii do ranního uklízení chaty, za což jsem si vysloužila výbornou norskou čokoládu. Kritický bod, který spočíval ve výběru dobrovolníka, jenž vyprázdní nádoby pod suchým záchodem, kupodivu proběhl bez velkých hádek a opravdu se našel nějaký dobrodinec. Každý tak přispěl svou troškou do mlýna, jen to počasí se snad rozhodlo nás zničit. Cesta zpět byla trochu bojem o přežití, potok se stal vodopádem a začínal mít značnou sílu, pro všechny z nás to tedy byl nezapomenutelný zážitek. Naštěstí jsme se dole shledali ve zdraví a a toužebně vyhlíželi autobus, zatímco na nás padaly hektolitry vody. Dočkali jsme se, sice pan řidič vypadal značně zoufale, když viděl, jací vodníci se mu to hrnou do autobusu, ale nakonec to nesl statečně a dovezl nás zpět domů, do sucha a za teplou sprchou a teplým čajem. Jak jednoduché věci člověku někdy stačí k dokonalému štěstí ;)

Fotky v albu Bierstube & Kramboden, kvůli vlhku a dešti je jich z víkendu jen symbolicky... Hlavně je to taky tím, že nejela na Kramboden Zuzka, ale její fotky z Bierstube jako obvykle nezklamaly, ba naopak ;)
 

« Zpět na úvodní stránku