Czech dinner a další radosti

Pondělí 21. září 2009 • Bergen

[blog/20090913_11.jpg]Honzíka v mém pokojíku ještě ten samý den vystřídaly holky z Osla, které jsou v Norsku ze stejného stipendijního programu jako já a rozhodly se navštívit nás v Bergenu. Studenti, co dostali stipendium, jsou totiž rozdistribuovaní po celém Norsku a máme možnost se vzájemně navštěvovat a zadarmo tak poznávat nová města a kraje. Zůstaly u mě až do soboty, bohužel jsem však byla zavalená doháněním restů a zanedbané školy, takže jsem neměla příliš času se jim věnovat. Zjistila jsem však, kolik lidí a věcí je možné vtěsnat do jednoho malého pokoje ;)

Týden utíkal jako voda a všichni se už těšili na sobotu, kdy jsem se rozhodla konečně uspořádat dlouho slibovanou českou večeři. Mé vymyšlené několikachodové menu se značně zredukovalo po návštěvě Remy, kdy jsem zjistila, že je prostě nemožné najít několik klíčových ingrediencí. Jo, Norské obchody by stály za jednu dlouhou kapitolu, oni prostě jedí jen brambory a chleba, takže jiné ingredience nepotřebují. Horší národní kuchyni a jídelní zvyklosti jsem ještě neviděla, ale o tom jindy ;) Prostě ještě že máme osvědčené kanály ze starých dobrých Čech a měla jsem od maminky láskyplně poslanou nudlovou polévku a pražskou šunku. K tomu jsem se rozhodla udělat bramborový salát a sekanou. Zuzka slíbila domácí český štrúdl z norských jablek, to bude dobrota…
 

[blog/20090913_14.jpg]Přípravy nakonec zabraly déle, než jsem čekala (přeci jen bramborový salát na Vánoce dělá celá rodina dohromady, když mi tedy chyběl tatínek na krájení a loupání všech ingrediencí, tak to šlo dost pomalu) a čas, který jsem myslela, že bude na odležení salátu, spolehlivě vyplnilo sušení chleba v troubě a snaha nastrouhat ho na tupém struhadle na konzistenci podobnou strouhance. V sekané se však ztratí leccos, takže za chvíli již kuchyň začala příjemně a slibně vonět pečícím se masem.
Polévka všem očividně chutnala, i když to pro většinu bylo dost nezvyklé, jíst ji večer k večeři. Sekaná i pražská šunka sklidila velký úspěch, bramborový salát taky mizel docela úspěšně… Závěrečná tečka v podobě Zuzky štrúdlu všem na tváři vyvolala blažený úsměv. Taková dobrota. Asi se naučím milovat českou kuchyni, co bych teď dala za pouhou kapku babiččiny svíčkové nebo stehýnka kachýnky (no to už jsem ale zase někde jinde ;) Večer jsme zakončili na Traffic light party v klubu ve škole. Idea tohoto večera původně spočívala v tom, že se každý oblékne dle svého momentálního statusu (zelená – otevřený vztahům, žlutá – uvidí se, červená – obsazeno ;) Mezi kluky se však rozkřiklo, že se i zelené holky raději baví s červenými kluky, protože jsou atraktivnější, takže se to tam hemžilo samou červenou…

[blog/20090913_15.jpg]Zbytek víkendu jsem ještě stihla málem umřít na Stoltzekleivenu (říkala jsem si, že ty schody musím zvládnout pod dvacet minut, ale zapomněla jsem se vydýchat, když jsem k nim přiběhla, takže jsem po deseti minutách bez snídaně málem odpadla – no nakonec 21 minut, bída, ale jen co přestane pršet tak se vrátím, tentokrát lépe vybavená ;) a taky ještě studentský hiking na dalších z hor Bergenu. Už mám odškrtlé skoro všechny. Tentokrát se jednalo o akci pořádanou studentskou asociací sdružující všechny univerzity, takže jsme se potkali i s jinými studenty než NHH a mohli si předat zážitky a rady na přežití. Bohužel však bylo pravé bergenské (aprílové) počasí, takže se v desetiminutových intervalech střídaly cykly prudkého deště a sluníčka, takže člověk celou cestu nandával a sundával pláštěnku a vylíval vodu z bot. Na závěr jsme však dostali malou večeři, náš tým navíc vyhrál i čokoládu za úspěšně vyřešenou soutěž, a mohli jsme se také svézt vláčkem z Floyenu zpět do centra. Vláček mi připomněl naší petřínskou lanovku, těší se tu velké turistické oblibě, takže to byl zlatý hřeb dne. Byl to další příjemně strávený den, až na ty odkrvené prsty na všech končetinách, jež jsem poté půl hodiny rozmrzávala ve sprše. Musím asi více trénovat na zimu…

Málem bych zapomněla na páteční exkurzi, to by byla velká škoda. Škola pro nás zorganizovala půldenní exkurzi do Norwegian Centre of Expertise zaměřeného na subsea industry. Norský stát podporuje výzkum a vývoj v průmyslových klastrech, kde se koncentrují významné firmy z daného odvětví a těží ze synergií společné infrastruktury a zázemí. Bylo to velice zajímavé, bohužel nás ale zavřeli na tříhodinovou prezentaci do jedné místnosti, kde jsme bez jídla museli vydržet celé odpoledne. Přes poutavé téma a nové informace pozornost postupně klesala na bod nula, zvlášť když prezentace postupně začala být techničtější a techničtější. Je sice zajímavé se něco dozvědět o těžbě ropy z mořského dna, o tom se u nás v ČR příliš toho nedozvím, ale podrobný mechanismus instalace potrubí mě opravdu nezajímá. Těšili jsme se na fyzickou prohlídku celého areálu, nakonec jsme se však museli spokojit s výkladem z jedoucího autobusu. Záměr celé exkurze byl dobrý, ale nebylo to příliš dotažené a přizpůsobené pro naše potřeby. Asi zůstanu u svého oblíbeného salmon industry… ;)

Fotky v albu Czech dinner a další radosti

Dále doporučuji shlédnout video This is Norway, jsou v něm hluboké pravdy o norské kultuře ;) hodí se k pochopení mého pozastavení se nad norským způsobem stravováním
 

« Zpět na úvodní stránku