Výzva jménem Stoltzekleiven

Sobota 19. září 2009 • Bergen

[blog/20090913_1.jpg]Nedělní ráno nás vzbudily paprsky sluníčka, nechápavě jsem se nejdřív zadívala na oblohu, která začínala mít barvu do modra, a pak radostně vyskočila z postele, natáhla chudákovi nechápajícímu Honzovi pohorky a už jsme si to pelášili na výlet. Sluníčko v Bergenu, toho se přeci musí využít! Ukázala jsem Honzíkovi mé oblíbené vrcholky v okolí a pak už jsme se přidali k ostatním, protože dnes byl naplánovaný výlez na Stoltzekleiven. Délka této asi nejpopulárnější bergenské běžecké trasy je sice jen 910 m, ale za to s převýšením 313 m a 800 schody. Každoročně se tu koná světoznámý závod (který bude 26. září, tedy již za chvíli), vždy ho běží kolem 3000 běžců a rekord na trati je 8 minut a 13 sekund. Pro mě naprosto nepochopitelný výsledek. Bez ambic pomalu začínáme šplhat nahoru, Honzíkovi to však nedá, podává mi batoh a vybíhá směrem vzhůru. Jen doufám, že nedopadne jako zmíněný rekordman, který minulý rok umřel při tréninku…

Otevírají se nám nádherné výhledy, mé nadšení však očividně nesdílí zbytek výpravy supící za mnou, vypadají trochu přehřátě. Slibuji jim tedy alespoň jako motivaci českou čokoládu, která je bude čekat nahoře, na to se někteří chytnou a s novou energií vycházejí vstříc dalším schodům. Mírně mě totiž deptalo, že nás předcházeli čtyřleté děti, které si to po schodech větších než oni hopkali jako by nic. Je pravda, že také ne všichni. Při míjení uslzené holčičky, jež nešťastně lezla po čtyřech do schodů, netrpělivě ze zadu poháněná tatínkem, jsem si vzpomněla na své sportovní začátky s tatínkem a děkovala bohu, že Krkonoše nejsou žádné velehory a Hrádek je jen krátký kopeček ;)

[blog/20090913_3.jpg]Nahoru jsme dosupěli s časem 31 minut, no na první oťukávání trasy to není tak špatné. Honzík se vyžadoval pochvaly za 16 minut, dostal tedy čokoládu jako první. Ostatním také vyloudila aspoň unavený úsměv na tváři a mohli jsme si užívat nádherného výhledu na město, jenž se nám ze skály otevíral. Napotřetí se mi tedy zadařilo, byla jsem na této vyhlídce předtím už dvakrát, vždy však v prudkém dešti a větru. Asi bude muset Honza z té Prahy jezdit častěji ;)

Cestu zpět jsme vybrali sice trochu pozvolnější, přesto jsme však rádi dole ve městě zapadli do kavárničky a nechali odpočinout svým kloubům. Pak jsme ještě jednou prošli Food festival, tentokrát jsme si dali jehněčí klobásku v tradičním chlebu, a opět plně spokojeni jsme vyrazili zpět na kolej. Udělala jsem k večeři norského lososa, abych taky ukázala, jak je v Norsku někdy blaze a pak jsme již vyrazili na recepci na promítání filmu. Dnes „v kině“ dávali Milionáře z chatrče, příjemně jsme tedy prolenošili celý večer, pak se jen už pokochali nádherným a všemi barvami hrajícím západem slunce a šli odpočívat na zítřejší náročnou túru.

Další fotky v albu Honzíkova cesta a u Zuzky v albu Stoltzekleiven with Christina
 

« Zpět na úvodní stránku