Honzíkova cesta
Sobota 19. září 2009 • Bergen
![[blog/20090913_5.jpg]](http://lucie.ruzickovi.net/content/images/blog/20090913_5.jpg)
Po krátké odmlce jsem opět tu, plná novinek a dalších zážitků. Honzík nám přivezl do Bergenu trochu toho českého
sluníčka (mimo další kufr věcí českých specialit ;), takže bylo nutné si ho řádně užít. Píšu trochu se zpožděním,
protože krásné a nabité dny plné radostí a užívání musely vystřídat dny plné starostí a dohánění…
Letadlo s Prahy s Honzíkem na palubě přistálo kolem poledne, což jsem poznala podle toho, že na chvíli přestal ten
neskutečný lijavec. Utíkala jsem do centra vyhlížet autobus z letiště a opravdu jsem se dočkala. Nejdříve jsem viděla
velkou tašku, pak velký batoh (tuším tuším české dobroty) a pak… krásné Gerbery… Teda, že se tu dočkám živé
kytky, jsem ani netušila ;) Honzík se trochu ošívá, že mu mrholí za zátylek, ale to chce jen trénink. Trocha deště
ještě nikomu neublížila.
Na kolejích jen odhazujeme věci a utíkáme zpět do centra, kde už nás čekají kamarádi, s kterými se chystáme užít
si Bergen Food Festivalu. Do Bergenu se totiž tento víkend sjeli zemědělci z celé země a nabízejí plody své vlastní
produkce. Je tu vše, od uzených a marinovaných lososů, přes různé typy medů, moštů, tradičních norských sýrů
po sobí salámy a uzené ovčí hlavy. Některé stánky nabízely i malou och![[blog/20090913_4.jpg]](http://lucie.ruzickovi.net/content/images/blog/20090913_4.jpg)
utnávku, nadšeně se tedy brodíme davem
mezi stánky a užíváme si atmosféru trhu. Nakonec nám to zabere celé odpoledne, jelikož Honza si rád povídá a nechá
si od každého farmáře podrobně vysvětlit celou technologii výroby a jednotlivé niance mezi jednotlivými produkty
(já ho ale prohlédla, dělal to jen proto, aby dostal víc ochutnávek :). Příjemné odpoledne završujeme na Fish marketu,
kde obdivujeme obří mušle s neskutečně velkým masem. Nakonec neodoláme a dáváme si jednu na půl, božská dobrota.
Sice to jako večeře asi pro dva nestačí, ale přesto jsem netušila, že i mušle můžou mít tak velké a lahodné maso.
Na večer nás pozval Goncalo na portugalskou večeři, jak však bývá zvykem Portugalců, řešil vše na poslední chvíli
a zjistil, že vlastně nemá žádné ingredience. Ještě že jsme přišli dřív, když jsem ho viděla bezradně stát
nad pytlíkem s rýží, pochopila jsem, že vaření není jeho silná stránka. Ujali jsme se s Honzou plotny a vše zachránily
švédské kuličky z Ikei a nakonec dobře vybavená Goncalova lednice plná různých omáček. Dominique přinesla nizozemské
víno, Alice udělala neskutečně výborný a úžasný mousse au chocolat z pravé belgické čokolády, takže nám nic
nescházelo. Původně jsme měli v plánu po večeři vyrazit do centra ukázat Honzovi místní kluby, ale nakonec nezbyl
čas, jelikož jsme museli probrat tolik věcí, že byla nakonec už hluboká noc…