CEMSeventies

Pátek 11. září 2009 • Bergen

[blog/20090911_1.jpg]Dny v Bergenu utíkají stále deštivěji a deštivěji, je tedy nutné si je občas něčím zpestřit. V úterý jsme měli skvělou večeři s účastníky „mlhavého“ zájezdu a dali dohromady všechny fotky, je jich tedy opravdu spoustu na to, že většinou nebylo nic vidět ;) Měli jsme kopu jídla a čokolády a nasmáli se nad vzpomínkami na společné zážitky, výlet jsme tedy vyhodnotili značně pozitivně, přestože se nás rozmary počasí snažili přesvědčit o opaku.

Jinak však dny plynuly klidně a studijně, až na čtvrtek, ten byl den ve znamení CEMSeventies – CEMS párty ve stylu hippie. Bohužel jsem postrádala svoji skříň a babiččiny zásoby všech možných módních výstřelků, musela jsem se tedy spokojit s improvizací. Zuzka mi půjčila úžasné hippie tílko, já našla i pár šňůrek na krk a v kreativní chvilce si vyrobila z papíru náušnice. Ještě jsem sháněla kytku do vlasů, ale to byste neřekli, jaký je to v tuto roční dobu v Bergenu problém. Zvlášť, když už tu začala zimní sezóna (bohužel topení je stále rozbité a jestli jsem tvrdila, že větší zima a vlhko už v pokoji být nemůže, tak vězte, že může ;). Spokojila jsem se tedy aspoň s jelínkem a šátkem a mohli jsme vyrazit. Spolužák velkoryse zapůjčil svůj obývák, pustil hitovky sedmdesátých let a my se mohli utancovat. Mé náušnice sklidily ohromný úspěch, dokonce takový, že jsem vyhrála první cenu za nejoriginálnější kostým ;) Deset panáků vodky jako hlavní výhru jsem si však ráda odpustila, takže jsem je velkoryse rozdala deseti dalším nejlepším kostýmům. Taky by se tu mohli naučit pít něco pořádného…
 

[blog/20090911_5.jpg]V týdnu jsem ještě mimo jiné zažila noční vloupání, kdy mě ve čtyři ráno vzbudily rány do dveří od vchodu do bloku, pak se ozval třískot rozbitého skla a někdo vešel dovnitř. Říkala jsem si, že to bude nějaký nalitý student, ale jelikož bylo úterý (zrovna učící se den) a hlavně jelikož ta osoba začala zkoušet dveře od koridorů v každém patře, začala jsem se docela obávat toho, co je to za individuum. Zvlášť po všech těch vyprávění starších studentů, jak se pacienti vedlejší psychiatrické kliniky vkrádají v noci do kuchyní, kradou potraviny a případně straší nezamknuté studenty v pokoji. Chvíli jsem přemýšlela o tom, že půjdu zkontrolovat, zda jsou dveře od koridoru zavřené (mají jednu hlavní nevýhodu, nedají se zamknout – když jsou ale dobře zavřené tak zvenku otevřít nejdou, ale někdy se nedovírají), ale nakonec jsem se nezmohla na žádnou akci a jen jsem se třásla na posteli. Naštěstí jsme však zamčeni byli, protože kroky rychle odešly. Uf… Ráno se všichni divili, odkud jsou ty střepy, asi jsem jediná s lehkým spaním,

Další CEMSeventies fotky jsou tu - PEACE! LOVE!

« Zpět na úvodní stránku