Putování s Monikou a Jardou - den druhý

Pondělí 24. srpen 2009 • Bergen

[blog/w3_25.jpg]Nedělní ráno jsme strávili opravdu relaxačně zdravým hlubokým spánkem. Jardovi ambice vyrazit na výlet za kuropění sice nevyšly, ale myslím, že i on byl nakonec rád, že se pořádně vyspal. Odpočinutí, nasnídaní a zcela spokojení jsme zamířili opět vzhůru do hor. Dnes nám počasí již přálo a dokonce vysvitlo i sluníčko, aby nás povzbudilo v našem plánování výletu. Jarda nám jako cíl vybral Ulriken, na který jsem se sama moc chtěla podívat. Neřekl nám však jednu maličkost, že vybral tu nejdelší a nejsložitější stezku. Cesta to však byla krásná, sice zpočátku opravdu hodně do kopce, hrozně nás však s Mončou bavilo skákat přes potok, přelézat kameny a lézt po žebřících, bylo to docela příjemné osvěžení cesty. Navíc pokaždé se otevřel výhled na jinou stranu pohoří, k tomu svítilo sluníčko, prostě nic nám nescházelo. Jarda mi vždycky ukázal a popsal, kam která cesta vede, takže již můžu příště s kamarády naplánovat také nějaký delší výlet, protože se už nebudeme bát, že se ztratíme.

Bohužel však čas nemilosrdně ubíhal, cesta byla těžší a těžší a Ulriken stále hodně daleko na obzoru. Posvačili jsme sendvič a přitom s Monikou Jardovi takticky naznačily, že si nejsme jisté, jestli bychom do tmy stihli vylézt nahoru a vrátit se domů. Na šestou jsme měli totiž se spolubydlícími svolánu první organizační schůzku, abychom si vyjasnili některé věci týkající se společných prostor a kuchyně, takže jsem potřebovala být rozumně zpět. Jarda se nerad vzdával té představy, ale nakonec uznal, že asi máme pravdu, takže jsme to začali směřovat směr dolů a k domovu. Ještě že jsme tak udělali, protože i tak jsme se po cestě párkrát ztratili, Jarda na nás zkoušel triky jako že pokud vylezeme tady tu prudkou „zkratku“, že se určitě dostaneme tam, kam potřebujeme, ale brzy jsme se naučily mu nevěřit a raději následovat širokou cestu s lidmi ;) Když jsme vyšli nakonec v Bergenu, myslím že jsme byli všichni rádi, i bez vrcholové prémie na Ulrikenu. I tak nás čekala ještě dobrá hodinka a půl po vrstevnici přes celý Bergen směr ke kolejím, takže nakonec toho měl plné kecky i Jarda. [blog/w3_24.jpg]

Na koleje jsme dorazili akorát pět minut před naší plánovanou schůzkou, očividně jsem byla však jediná, která si kvůli ní dělala nějaké starosti, protože kromě precizní a vždy přesné Němky zbytek obyvatel neprojevoval žádnou aktivitu. Udělali jsme si alespoň mezitím večeři, pak jsme zkusili obejít všechny dveře a někoho svolat, očividně francouzští spolubydlící prospali po včerejší párty celý den, takže byli trochu mimo. Moc jsme tedy toho nedohodli, no teď mi to nevadí, protože budu stejně týden pryč, ale pak se asi budu muset ujmout nějaké organizační iniciativy, jelikož už mě nebaví utírat a uklízet nádobí za ostatní.

Večer jsme si s Jardou a Mončou dali pána kapitána Morgena (přivezli mi opravdu bohaté zásoby, takže mám zajištěnou ochranu před norskou zimou :), já se pokusila sbalit se na seminář (což nešlo příliš jednoduše, ale snad se mi podařilo zabalit pouze mé věci a nevzala jsem něco Jardy nebo Moniky ;) a příjemně unaveni po krásném dni jsme se rozhodli jít rozjímat do postele… 

Další fotky v albu Putování s Monikou a Jardou (ještě tam ale nejdou všechny)

« Zpět na úvodní stránku