Blog
Další pozdravy z Vossu - update
Pátek 28. srpen 2009 • Bergen
Ráno bylo trochu hektické, jelikož vystřídat šest holek v jedné koupelně se zdál být nadlidský úkol. Vše ale
bylo vykompenzováno úžasným snídaňovým bufetem plným norských specialit, zamilovala jsem si totiž místní tradiční
sýr. Je celý hnědý a má takovou netradiční nasládlou karamelovou chuť. K tomu byl uzený lososa a spousta kyselých
zavařenin, na to však po ránu nemám příliš žaludek ;) Každopádně snídaně byla výborná a naladila nás na celý
den přednášek, i když bylo náročné se soustředit s výhledem na hory zrcadlící se ve slunci na povrchu jezera. Naštěstí
je téma našeho semináře poměrně zajímavé a nabízí mnoho protichůdných názorů, takže je stále co diskutovat.
Na večer jsme se přesunuli do nedalekého teambuildingového centra, kde nás čekalo několik rozdílných aktivit. Bohužel
to bylo rovněž největší zklamání tohoto semináře, jelikož jsme všichni mysleli, že nás čeká rafting (podle
názvu Voss rafting centre) a byli na to tak natěšení, že jsme nemohli takřka dospat. Rafting se bohužel nekonal a nic
tedy již nemohlo uspokojit naše očekávání, i tak jsme ale nakonec uznali, že to byl příjemně strávený večer.
Sice některé hry byli opravdu koordinačně náročné a ne vždy se zadařilo, ale aspoň jsme posílili našeho týmového
ducha.
Blokový seminář poprvé
Úterý 25. srpen 2009 • Bergen
Ráno bylo trochu organizačně náročné, protože Jarda s Monikou vyráželi před osmou do půjčovny pro auto a já jim
musela nechat klíče od pokoje, takže jsem musela dorazit již se všemi věcmi na seminář do školy opravdu brzy a počkat
na první přednášku. Jen jsem doufala, že se jim pak podaří mi klíče někde nechat, abych se měla po týdnu kam vrátit
;)
Naštěstí vše dobře dopadlo, jen Monika s Jardou měli svůj odjezd poněkud hektičtější, protože prý zapomněli
spoustu věcí. Doufejme, že ten týden v divočině ve zdraví přežijí. Pro nás byl začátek semináře rovněž hektický,
protože po prázdninách rovnou začít technickou tříhodinovou přednáškou o Climate change nebyl zrovna pozvolný start
nového roku. Odpoledne však bylo již trochu lépe (možná díky třem kafím) a ve čtyři po uzavření prvního bloku
jsme se vydali na nádraží nastoupit do vlaku směr Voss.
Putování s Monikou a Jardou - den druhý
Pondělí 24. srpen 2009 • Bergen
Nedělní ráno jsme strávili opravdu relaxačně zdravým hlubokým spánkem. Jardovi ambice vyrazit na výlet za kuropění
sice nevyšly, ale myslím, že i on byl nakonec rád, že se pořádně vyspal. Odpočinutí, nasnídaní a zcela spokojení
jsme zamířili opět vzhůru do hor. Dnes nám počasí již přálo a dokonce vysvitlo i sluníčko, aby nás povzbudilo
v našem plánování výletu. Jarda nám jako cíl vybral Ulriken, na který jsem se sama moc chtěla podívat. Neřekl nám
však jednu maličkost, že vybral tu nejdelší a nejsložitější stezku. Cesta to však byla krásná, sice zpočátku
opravdu hodně do kopce, hrozně nás však s Mončou bavilo skákat přes potok, přelézat kameny a lézt po žebřících,
bylo to docela příjemné osvěžení cesty. Navíc pokaždé se otevřel výhled na jinou stranu pohoří, k tomu svítilo
sluníčko, prostě nic nám nescházelo. Jarda mi vždycky ukázal a popsal, kam která cesta vede, takže již můžu příště
s kamarády naplánovat také nějaký delší výlet, protože se už nebudeme bát, že se ztratíme.
Putování s Monikou a Jardou – den první
Pondělí 24. srpen 2009 • Bergen
Sobotní ráno jsem strávila nad četbou na blokový seminář, abych dohnala, co jsem trochu zanedbala. Po pár hodinách
jsem zjistila, že již to asi nezachráním, tak jsem šla raději něco uvařit a trochu uklidit, abych byla připravená
na příjezd Moniky a Jardy. Moc jsem se na ně těšila. Jarda, který tu měl dokonale zmonitorovaný každý kamínek,
zkušeně strefil přímo až ke mně pod okno, byla jsem tedy značně překvapená, že nemusím jít nikam je vyzvedávat.
Když jsem spatřila jeho nadšený výraz, jak ukazuje na hory za kolejemi a nejraději by se tam rozběhl ještě s kufry,
neměla jsem to srdce mu říct, že momentální sluníčko je dnes od rána první pětiminutová výjimka, jinak od ráno
leje jako z konve. Každopádně se nedal udržet na uzdě a po rychlém rozbalení a poobědvání jsme ho s Monikou odevzdaně
následovali vstříc kopcům.
Sognefjord a Naerøyfjord – sen či skutečnost?
Pátek 21. srpen 2009 • Bergen
Ani nevím, čím dnes začít, bylo to tak krásné, že snad nejhorší na celém dni bylo ranní vstávání za kuropění
;) Což je ale opravdu malá daň za tak krásný den, takže jsme všichni již před sedmou nedočkavě přešlapovali na
zastávce a opravdu nikdo nezaspal. K naší prvotně skromné skupině se přidalo opět díky kamarádu Facebooku další
spousta lidí a nakonec jsme utvořili skupinu kolem třiceti lidí, čímž jsme bezpečně zabrali dobrou půlku lodě.
Alespoň byla legrace a podařilo se nám na vrchní palubě vybojovat si nejlepší místa na focení.
První drama začalo ještě v Bergenu, kdy se loď najednou prudce zahoupala, vydala několik nehezkých zvuků a pak se najednou zastavila. (První okamžik, kdy můj žaludek začínal protestovat). Kapitán nám ale řekl, že se nemáme znepokojovat, že nám něco vlétlo do motoru a že tam pošle nějaké potápěče, ať to opraví. Opravdu za necelou čtvrt hodinku jsme se opět rozjeli, prý se nám tam zasekl jen vánoční stromek ;) Tak jsme mohli vesele pokračovat vstříc Sognefjordu, nejdelšímu fjordu Norska, měřícímu více než 200 km. Ještě že jsme měli opravdu expresní loď, na nějaké kocábce bychom ho asi proplouvali týden…