Lucie Růžičková

Czech dinner a další radosti

Pondělí 21. září 2009 • Bergen

Honzíka v mém pokojíku ještě ten samý den vystřídaly holky z Osla, které jsou v Norsku ze stejného stipendijního programu jako já a rozhodly se navštívit nás v Bergenu. Studenti, co dostali stipendium, jsou totiž rozdistribuovaní po celém Norsku a máme možnost se vzájemně navštěvovat a zadarmo tak poznávat nová města a kraje. Zůstaly u mě až do soboty, bohužel jsem však byla zavalená doháněním restů a zanedbané školy, takže jsem neměla příliš času se jim věnovat. Zjistila jsem však, kolik lidí a věcí je možné vtěsnat do jednoho malého pokoje ;)

Týden utíkal jako voda a všichni se už těšili na sobotu, kdy jsem se rozhodla konečně uspořádat dlouho slibovanou českou večeři. Mé vymyšlené několikachodové menu se značně zredukovalo po návštěvě Remy, kdy jsem zjistila, že je prostě nemožné najít několik klíčových ingrediencí. Jo, Norské obchody by stály za jednu dlouhou kapitolu, oni prostě jedí jen brambory a chleba, takže jiné ingredience nepotřebují. Horší národní kuchyni a jídelní zvyklosti jsem ještě neviděla, ale o tom jindy ;) Prostě ještě že máme osvědčené kanály ze starých dobrých Čech a měla jsem od maminky láskyplně poslanou nudlovou polévku a pražskou šunku. K tomu jsem se rozhodla udělat bramborový salát a sekanou. Zuzka slíbila domácí český štrúdl z norských jablek, to bude dobrota…
 

číst dále…

Ulriken hike, the best forever

Neděle 20. září 2009 • Bergen

Předpověď na pondělí byla více než příznivá, usoudili jsme tedy, že je hřích být ve škole a naplánovali jsme hiking na další majestátnou horu tyčící se nad Bergenem, na Ulriken. Vzpomněla jsem si na úsměvné historky rodičů, kterak na zmíněnou horu lezli před půlnocí a plně tak využili polárního dne. My jsme tak dobrodružnou historku neplánovali, objevili jsme mezi reklamními letáky z prvního týdne poukaz na jízdu lanovkou zdarma, rozhodli jsme se ho tedy využít a ušetřit si cestu nahoru. Hřebenová túra zpět ke kolejím je poté i tak na asi osm hodin, nebáli jsme se tedy, že bychom se ochudili o sportovní zážitek.

Z vyprávění rodičů jsem si pamatovala, že lanovka začíná přímo u kolejí, ráno jsme tedy nasedli do autobusu a vydali se směr koleje na druhé straně města. Když jsme se však stále více a více vzdalovali od vytouženého bodu, začala jsem být mírně nervózní, zda jedeme správně. Nejeli. Ve městě je totiž ještě jeden nám utajený blok kolejí a lanovka jede právě z něho. Přemýšleli jsme, co teď budeme dělat na druhé straně města, využili jsme však tohoto zaváhání a navštívili Fantoft Stavkirche, roubený kostel s tradičními dračími fiály. Po této kulturní vložce nám nezbývalo nic jiného, než opět nasednout na autobus a odhadovat bod, kdy se nejblíže přiblížíme k lanovce. Čekala nás ještě další půlhodinka bloudění, nakonec jsme však dorazili k výchozí stanici a mohli si užít nádhernou vyhlídkovou jízdu nahoru.
 

číst dále…

Výzva jménem Stoltzekleiven

Sobota 19. září 2009 • Bergen

Nedělní ráno nás vzbudily paprsky sluníčka, nechápavě jsem se nejdřív zadívala na oblohu, která začínala mít barvu do modra, a pak radostně vyskočila z postele, natáhla chudákovi nechápajícímu Honzovi pohorky a už jsme si to pelášili na výlet. Sluníčko v Bergenu, toho se přeci musí využít! Ukázala jsem Honzíkovi mé oblíbené vrcholky v okolí a pak už jsme se přidali k ostatním, protože dnes byl naplánovaný výlez na Stoltzekleiven. Délka této asi nejpopulárnější bergenské běžecké trasy je sice jen 910 m, ale za to s převýšením 313 m a 800 schody. Každoročně se tu koná světoznámý závod (který bude 26. září, tedy již za chvíli), vždy ho běží kolem 3000 běžců a rekord na trati je 8 minut a 13 sekund. Pro mě naprosto nepochopitelný výsledek. Bez ambic pomalu začínáme šplhat nahoru, Honzíkovi to však nedá, podává mi batoh a vybíhá směrem vzhůru. Jen doufám, že nedopadne jako zmíněný rekordman, který minulý rok umřel při tréninku…

číst dále…

Honzíkova cesta

Sobota 19. září 2009 • Bergen

Po krátké odmlce jsem opět tu, plná novinek a dalších zážitků. Honzík nám přivezl do Bergenu trochu toho českého sluníčka (mimo další kufr věcí českých specialit ;), takže bylo nutné si ho řádně užít. Píšu trochu se zpožděním, protože krásné a nabité dny plné radostí a užívání musely vystřídat dny plné starostí a dohánění…

Letadlo s Prahy s Honzíkem na palubě přistálo kolem poledne, což jsem poznala podle toho, že na chvíli přestal ten neskutečný lijavec. Utíkala jsem do centra vyhlížet autobus z letiště a opravdu jsem se dočkala. Nejdříve jsem viděla velkou tašku, pak velký batoh (tuším tuším české dobroty) a pak… krásné Gerbery… Teda, že se tu dočkám živé kytky, jsem ani netušila ;) Honzík se trochu ošívá, že mu mrholí za zátylek, ale to chce jen trénink. Trocha deště ještě nikomu neublížila.
 

číst dále…

Rachmaninovo a Stravinského umělecké brnění

Pátek 11. září 2009 • Bergen

Moderní koncertní síň Grieghallen je jedna z dominant Bergenu, je to největší síň v zemi pro 1500 milovníků hudby, projekt dánského architekta Knuda Munka. Je opravdu významnou dominantou Bergenu a my si jen představovali, jak se ta hudba musí uvnitř nádherně nést. A jelikož mí kamarádi nemají od slov daleko k činům, tak mi ve čtvrtek volali do školy, zda s nimi nechci jít v pátek na koncert. Samozřejmě si kulturní vsuvku nikdy nenechám ujít. Když jsem však zjistila, že nás čeká Rachmaninoff a Stravinsky v podání Bergenského filharmonického orchestru, byla jsem plna očekávání a těšila se na tatínkovo proslulé „umělecké brnění“.

Když jsme spatřili proud lidí proudící dovnitř, trochu jsme se báli, kam se všichni poskládáme. První zmatek nastal v šatnách, které mají opravdu netradičně řešené. Nejsou zde žádné šatnářky, pouze volné věšáky. Nejdřív jsme si pověsili bundu na první volný věšák, pak jsme ale zjistili, že v tom možná bude ukrytý nějaký systém. A opravdu, každý věšák měl své čtyřmístné číslo, které se odvodilo z čísla řady a sedadla na vstupence. Byla to tedy fuška, ale nakonec jsme našli každý svůj věšák a měli si kam odložit kabáty, holiny a deštníky. Pak už jen scházelo najít správný vchod a těšit se na umělecký zážitek. Opravdu jsem žasla nad halou zaplněnou do posledního místečka, je neuvěřitelné, že v tak malém městě, jako je Bergen, se najde tolik po kultuře toužících lidí. Je však také pravda, že jsme suverénně patřili k jedněm z nejmladších.
 

číst dále…

« První  | Předchozí  | 1 2 3 4 5 6 7 8 | Další  | Poslední »