Lucie Růžičková

Další slunečné (!) dny v Bergenu

Pondělí 19. říjen 2009 • Bergen

Je to opět nějaká doba, co jsem se ozvala naposled, tak ani nevím, čím honem začít. Bergen se již oblékl do podzimních barev a i počasí se rozhodlo chovat se zcela nezvykle. Stejně jako v Čechách, avšak opačným směrem. Místo obvyklého deště a mlhy svítí sluníčko, dokonce nepršelo tři dny v kuse! Asi opravdu začínám věřit v „Climate change“, protože tohle není normální. V Čechách se zažíná lyžovat v říjnu a tady je sluníčko. Nebo je to další hříčka přírody jak nám studentům ztížit studium, semestr se blíží ke konci, což znamená plné ruce práce nad seminárními pracemi, které tu zaberou opravdu neskutečně mnoho času a síly. Každá práce musí obsáhnout několik knih teorie a můj stůl už praská nad tíhou akademické literatury, natož má hlava. Ještě že mám tmavý pokoj na vnitřní straně budovy, takže nevidím krásný sluncem zalitý výhled na zátoku, jako je z druhé strany. Až teď to začínám doceňovat ;)

číst dále…

„Lososová“ exkurze

Pondělí 5. říjen 2009 • Bergen

Jeden z mých nejzajímavějších předmětů se jmenuje „The Energy, Resource and Environmental Industrial Sector“ a skládá se z přednášek společností, které jsou nějak spojeni s životním prostředím. Je zde nejen zajímavý pohled lidí přímo „z branže“, ale hlavně výběr firem je napříč celou problematikou – společnosti zabývající se obnovitelnými zdroji, přírodními zdroji, ale i třeba přednášky největší ropné a plynárenské společnosti v Norsku. Proč to ale povídám, v rámci sbírání materiálů na seminární práci mě jedna skupina pozvala na exkurzi soukromé lososí farmy. Vyjednali si soukromé interview a s majitelkou celé společnosti a měli volné místo v autě. Díky tomu, že ve skupině byla má úžasná buddy Tonje, vzpomněli si na mě a celý výlet spojili s návštěvou Tonjiny rodné vísky a obědem u její maminky. Nabídka to byla natolik lákavá, že jsem zapomněla na všechno učení a bolavý krk a s nadšením se přidala.

číst dále…

Let’s go rafting!!!

Neděle 4. říjen 2009 • Bergen

Plánování je jedna věc a skutečnost věc zcela odlišná. To, že není příliš rozumné plánovat rafting na konec září, jsme zjistili už v polovině týdne, kdy začalo sněžit, a přišly nám zprávy, že ve vnitrozemí je již několik centimetrů sněhu. Tyto rozmary počasí nevydržela dosud zdravá druhá polovina studentů, takže nakonec už tu snad není nikdo, kdo by v posledních týdnech nebyl nemocný. Doufejme, že mrazy zabijí všechny bacily, jinak se z tohoto kruhu snad nikdy nedostaneme.

Narůstající školní povinnosti a řádící bacily tedy způsobily, že se nás sešlo jen čtrnáct silných jedinců motivovaných podniknout adrenalinový víkend. Tak tedy hurá do hor! Přes brzký sraz za sobotního rozbřesku jsme se brzy probudili, nízké teploty a déšť bubnující do oken auta nás prostě nenechal spát. Všichni jsme v žaludku cítili nervózní brnění, jak proboha za tohoto počasí budeme schopni vlézt na rafty. Naše obavy se zvětšovaly po cestě s přibývajícím sněhem na vrcholcích okolních hor. Každopádně cesta to byla krásná, i za toho nejhoršího počasí je člověk stejně neustále fascinován majestátností místní přírody. To jsme se již však blížili k cíli a já vedle silnice spatřila řeku. No, řeku, spíše obrovskou masu valící se vody. To určitě není naše řeka, ujišťovali jsme se všichni a s hrůzou v očích pozorovali obrovské peřeje.
 

číst dále…

Oktoberfest & Cabin trip to Kramboden

Neděle 27. září 2009 • Bergen

Leje a leje… Stále víc a víc, přestože se to zdá neskutečné. V tomto počasí se dají dělat pouze dvě věci – učit se, což není tak zajímavé, a sdílet stejný deštivý osud s ostatními kamarády a zpříjemnit si večery, jak jen to jde. Jen co jsme tedy rozchodili skvělou narozeninovou oslavu holek, už jsme se připravovali na večerní Oktoberfest, další z vrcholných událostí semestru. Jelikož je na škole početná menšina Němců, místní Oktoberfest tu již má několikaletou tradici a němečtí studenti si kvůli této události dokonce přivezli i národní kroje. Je tedy jasné, že jsme si takovouto událost nemohli nechat ujít, i když nás čekal náročný víkend.

Ani mě již nepřekvapuje, že se podobné události konají v aule školy a všem to přijde úplně normální. Atmosféra byla skutečně jak na pravém Oktoberfestu, všichni stáli na dřevěných lavicích, na hlavách měli bavorské čepce, zpívali se německé a norské písně a na pódiu se odehrávaly tradiční soutěže v pojídání bavorských klobás, pití piva a podobné radovánky. Jen iluze dobrého piva na nás ze znalých krajů příliš nezafungovala, sice bylo za na Norsko neskutečně nízkou cenu, ale kvalita bohužel stále stejně bídná. No aspoň nás to nenutilo ho vypít příliš, po chvíli se opravdu nedá pít. Přesto jsme si to moc užili a aspoň takto zavzpomínali na kamarády trávící slunečné chvilky s dobrým pivem na rozpálených zahrádkách matičky Prahy…
 

číst dále…

Pořád se něco děje...

Pátek 25. září 2009 • Bergen

Místní počasí stále nedává příliš důvodů k optimismu (dnes ráno jsem se osmkrát dívala na budík, jestli je opravdu den, protože déšť nedovolil proniknout dennímu světlu), takže nám nezbývá nic jiného, než žít bohatý a plný život, abychom nepropadali zmaru. Středu jsme opět zaslíbili kultuře, kdy město Bergen pro studenty zorganizovalo koncert 5. symfonie Gustava Mahlera. Jak jsem již zmiňovala, místní koncertní síň pojme až 1500 lidí, lístky tedy mohl sehnat opravdu každý a byl docela potěšující pohled vidět plnou síň Mahlera chtivých studentů. Bergenský symfonický orchestr byl v plné sestavě a bylo to opravdu mocné těleso, mohutný začátek a pompézní závěr ve mně vyvolal nejen umělecké „brnění“, ale téměř zimnici po celém těle (i když možná to bylo i tou klimatizací, která na mě přímo foukala :).

Ve čtvrtek se na NHH konal International Day, kdy se představovaly jednotlivé univerzity a lákaly tak místní studenty do svých zemí. Některé univerzity poslaly své zástupce, některé univerzity své studenty dostatečně vybavily propagačními materiály a některé univerzity se příliš nezajímaly, a bylo to na studentech, propagovat svoji školu (viz VŠE). Každopádně NHH zvolila dobrou strategii a nabídla výhru velké pizzy nejlepšímu stánku. To zafungovalo a všichni z VŠE se dušovali, jak budeme mít krásný stánek a že to určitě vyhrajeme. Nakonec mě však všichni spolužáci pěkně vypekli, jelikož se na začátek jen přišli podívat, kde to vlastně jsme, a pak všichni zmizeli, takže jsem si to tam celý den musela odstát sama. Viděla jsem je až pak na konci, kdy byla pro účastníky pizza zdarma. Jak klasické. Každopádně jsem si to aspoň užila, popovídala jsem si se spoustou lidmi a poměrně i dost lidí jsem nalákala do Prahy. Překvapivě si mě i někteří sami vyhledali a ptali se na podrobnosti, VŠE přeci jen postupně začíná i v zahraničí získávat dobré jméno. I když samozřejmě hlavním důvodem zájmu je většinou cenová hladina (hlavně piva a alkoholu). Zbytek lidí, kteří nechtěli do Čech studovat, jsem alespoň přemluvila k návštěvě, všichni byli uchváceni mou nádhernou malovanou mapou českých hradů a zámků, kterou mi sem Honzík přivezl. Možná si tu založím cestovní kancelář :)

číst dále…

« První  | Předchozí  | 1 2 3 4 5 6 7 8 | Další  | Poslední »