Taste of Norway

Čtvrtek 13. srpen 2009 • Bergen

[blog/w2_12_1.jpg]Po dopoledním školení ve škole nás čekala ochutnávka místní menzy („Studentkafeene“), před kterou nás sice místní Norové varovali (asi jako my prváky ve škole), ale nakonec nebyla tak špatná. Dostali jsme sice jen studený sandwich, ale to je typický norský oběd, teplé jídlo se vaří až k večeři. Mají však očividně zkušenosti se vždy hladovými zahraničními studenty, protože zde nabízejí teplé jídlo „už“ od dvou. Bohužel však člověk nemá nárok ani na jedno dotované jídlo, jako tomu je u nás, tudíž je stravování i zde poměrně finančně náročné. Ještě že je to na kolej tak blízko a člověk si tam může odskočit opravdu takřka kdykoliv.

Odpoledne jsme mohli strávit prohlídkou místní sportovní haly, ta však byla plná norských studentů. Odložila jsem to tedy na jindy a rozhodla se suplovat místní IT support a všem nastavovat internet. Bohužel mi zprvu nedošlo, že francouzští kamarádi budou mít systém ve francouzštině, nakonec jsme to ale zvládli. Aspoň jsou mé jazykové znalosti povýšené na další úroveň ;)

Celý den jsme se nemohli dočkat večera, kdy nás měla čekat ochutnávka norských specialit. Měli jsme slíbenou i velrybu, což vyvolávalo bouřlivé diskuze o etice jejich lovu. Vytasila jsem se se svými znalostmi nasbíranými během psaní bakalářky a nakonec jsem většinu přesvědčila, že za zkoušku to prostě stojí. Možná kdybych věděla, jak málo jí bude, tak jsem to nedělala, aby nějaká zbyla ;)

Po uvítacím programu skládajícím se z tradiční norské hudby doprovázené typickým tancem (nápadně podobným kozáčkovi) jsme se naučili, jak se správně připíjí po Norsku – co nejdéle křičet Skål! a pak vypít obsah na ex. Pak již bylo oficiálně vyhlášeno krmení divé zvěře a všichni se hrnuli ke Švédskému (nebo norskému?) stolu, kde byl předkrm. Mohli jsme ochutnat tradiční sýr (měkký sýr karamelové barvy a hodně výrazně nasládlé chuti), poté sušené sobí maso a ještě nějaké podobné Parmské šunce, dále uzený losos (ale mnohem tlustší plátky, než se dají sehnat u nás, největší dobrota), neloupané krevety, nakládané herinky, míchaná vajíčka a konečně velrybu. Velryba byla na ochutnávku syrová a pečená, bohužel pečená zmizela neskutečnou rychlostí, tak se mi podařilo ulovit jen syrovou (i to byl ale výkon ;) Měla opravdu zvláštní chuť, nebylo to nic nechutného (jak předváděli někteří Němci, kteří ji často i vyplivli), ale ani žádná delikatesa, asi jako když člověk ochutnává syrovou roštěnou, než z ní je biftek… Možná by byla dobrá trochu nakládaná, nebo s cibulkou. Takhle mi to jako gurmánský zážitek nepřišlo. Dost mě překvapilo, že i hodně Norů ji ochutnávalo zde poprvé, nevím tedy, nakolik typické jídlo to je.

Ulovit nějaké jídlo byl trochu boj nejsilnější přežije, takže slabší povahy se dostali již k poloprázdným stolům, kde zbyly jen krevety. U dost lidí vyvolaly rozpaky, jelikož byly povařené jen krátce a vypadalo to, jako by stále ještě koulely očima. Dostat je z krunýře nebylo tedy nijak lehké, nehledě na to, že některé krevety byly těhotné se spoustou vajíček… Tak jsme to aspoň hojně zapíjeli místním „Ciderem“, což je nápoj z jablek, hrušek, nebo hroznového vína. Má zde více alkoholu, než je pivo a prodává se v obyčejných obchodech, proto se těší hojné oblibě. Bohužel mi moc chutná, takže z mých plánů, že když moc nepiji pivo, tak nebudu pít nic a ušetřím na hodně výletů, nebude zase nic ;)

Hlavní jídlo nám již bylo servírováno zvlášť a skládalo se z jemně mletého masa (kuličky takřka jako z Ikei) s brusinkami, pikantní hnědé omáčky (jako UHO, ale mnohem lepší :), hráškového pyré (řekla bych z hrachové kaše, ale takhle to zní líp:) a vařené zeleninky. Moc mi to chutnalo, pro hodně lidí to sice bylo pálivé, ale já bych snesla i klidně trochu více. Na závěr jsme se aspoň zchladili výbornou zmrzlinou a další specialitou, byly to takové palačinky slepené skořicí a arašídovým máslem, zmražené a nakrájené na kousky. Zejména ta zmrzlina byla famózní, dělají ji z husté smetany, tudíž je opravdu hodně krémová.

Po večeři jsme se nemohli takřka ani pohnout, tak jsme se snažili jít něco vytancovat do místního klubu. Stále jsem fascinovaná tím, jak mají obrovský klub přímo pod školou, to je jako kdyby se Roxy přemístilo do Akademického klubu na VŠE. Asi to tam budeme muset zavést, až přijedeme… ;)
 

[blog/w2_16.jpg]

Více na Picase a u Zuzky

« Zpět na úvodní stránku