Sourozenecké soustředění v Bergenu
čtvrtek 3. prosince 2009 • Bergen
Ráďův narozeninový dárek, letenka za mnou do Bergenu, nebyl jen dárek pro něj, ale i pro mě. Nemohla jsem se dočkat
jeho příjezdu a tak přes brzkou ranní hodinu (kolem šesté) jsem s předstihem vyrazila na nádraží, abych mu mohla
vyběhnout vstříc už jak bude vystupovat z vlaku. Měla jsem nalezené autobusy a kupodivu jel i načas, nad ničím jsem
tedy nepřemýšlela a hupla do něj. Netušila jsem, že i po půl roce mě norská doprava bude stále udivovat. Místo
směru do centra řidič neočekávaně odbočil na okruh a vzal to tunelem, který podjíždí celé město a vyjíždí
až na výpadovce za centrem. Začala jsem na něj zvonit jako divá, že chci vystoupit, ale marně. Ptala jsem se lidí,
co se to děje, ale ti říkali že se jedná o nějaký express bus který má méně zastávek. Že by to ale někam napsali?
Když jsem konečně vystoupila uprostřed dálnice, nejen, že lilo jako z konve, ale po zastávce v opačném směru ani
vidu ani slechu. Musela jsem se asi třikrát ptát a pobíhat jako divá kolem dálnice než jsem narazila na zapadlou zastávku,
odkud prý „občas“ jede autobus do centra. Déšť houstl a díky větru opět nabýval horizontální dimenze, kolem
nebyla žádná střecha, kam se schovat a deštník přestával tyto nápory zvládat. Stála jsem tam zmrzlá, mokrá a
nešťastná a upřímně nenáviděla Norsko. Mé zoufalé SMSky Ráďovi ať hlavně vydrží na nádraží naštěstí
byly vyslyšeny a aspoň Ráďa mezitím odpočíval na vyhřátém nástupišti. Když jsem se k němu konečně dostala,
nevypadal, že by mu něco chybělo, já se však cítila na celý den vyřízená.
Odskočili jsme si na koleje dát si snídani a počkat do desíti než se trochu rozední a jak se ustálí počasí. Počasí
se ustálilo na trvalém dešti, rozhodli jsme se tedy prozkoumat centrum. Opět mě překvapilo, jak je vlastně malé a
že tu vůbec není co dělat. Nejlepší zážitek jsme měli na fish marketu, který je teď bez turistů sice asi třetinový,
ale znudění prodavači z nás byli nadšení, že si mají s kým povídat a dali nám ochutnat čtyři druhy různých
nakládaných uzených lososů a dokonce i uzenou velrybu. Asi tam začnu chodit častěji :) Ráďovi jsem poté aspoň ukázala
mé oblíbené Hanseatic muzeum a on mě zase na oplátku pozval do akvária, kde jsem doposud nebyla. Akvárium bylo super,
spousta krokodýlů a různých rybek, dokonce jsem si i sáhla na hada (po dost dlouhém přemlouváním a s ne příliš
přesvědčivým pohybem). Každopádně příjemné chvíle strávené v suchu. Potom mě Radek pozval na Peppes pizzu a
to mi tedy v tu chvíli již vůbec nic nescházelo. Odpoledne jsme zakončili velkým nákupem dárků a suvenýrů v Bryggenských
obchůdcích. Večer nás čekala velká Williamova oslava, byli jsme pozváni na výbornou francouzskou večeři a následnou
after party. Noční život si však Ráďa příliš neužil, protože po nočním vlaku brzy odpadl, což není ani divu.
Druhý den jsme se rozhodli vést souboj s rozmary počasí a hrdinně vyrazili na hiking. Chtěla jsem Ráďovi hlavně ukázat
slavný Stoltzekleiven a doufala jsem, že si třeba taky zlepším čas. Dolů se však valilo tolik vody, že jsme šli
po kotníky ve vodě a běžet bylo absolutně nemožné. Stejně jako jít, ale nedali jsme se a nakonec ho zdolali. Od dalších
plánů pokračovat směr Floyen jsme však opustili a pokorně se celí mokří vraceli zpět. Déšť však poté ustal
a my si vylezli aspoň na horu nad kolejemi a odměnou nám byla nádherná duha rozprostřená nad celým zálivem. Úžasný
pohled... abych se však příliš neradovala, tak mi došly baterky ve foťáku. Cestu jsme si nakonec trochu protáhli a
nakonec z toho byl pěkný výlet. Avšak jen co se za námi zavřely dveře kolejí, začalo opět pršet, abychom náhodou
nezapomněli. To už jsme si však spokojeně pochutnávali na lososovi a nic nám nechybělo.
V sobotu konečně měla nastat změna a opravdu, ráno mě neprobudily kapky deště. Že by se nakonec aspoň jeden den zadařilo? Natěšení jsme se bleskově vypravili a za chvíli jsme již stáli opět na Stoltzekleivenu a pořizovali krásné fotky zálivu. Cesta dále na Floyen nám utekla hrozně rychle v čilé konverzaci, Ráďovi ale takřka došla slova, když z vyhlídky spatřil ten nádherný výhled. Sluníčko se rozhodlo udělat mu taky radost a dokonce se na chvíli ukázalo, takže jsme mohli pořídit opravdu pěkné fotky. Zjistili jsme, že jsme byli celkem rychlí, u čokolády jsme tedy domluvili další strategický plán zdolat ještě jedu horu. Ulriken by bohužel znamenal cestu přes půl města autobusem, rozhodli jsme se tedy vylézt na nedaleký Vidden, odkud jsou také moc pěkné výhledy. Přestože se opět přihnali mraky, nakonec to vydrželo a my si to moc užili. Mírně znaveni jsme spolu se soumrakem (takže mírně po třetí) dorazili do centra a posilnili se pizzou, abychom měli ještě síly na Lysefest.
Tento tradiční bergenský festival se koná každý rok jako slavnost rozloučení se světlem (začátek polární noci)
a spolu s ním je slavnostně rozsvícen Vánoční strom a Bergen ozáří ohromný ohňostroj. Akce se účastní kolem
20 tisíc lidí a opravdu jsme se museli probrodit ohromným davem k podiu, kde na nás již čekali kamarádi ze školy.
Společně jsme shlédli (trochu nudný) norský hudební program a zazpívali si pár Vánočních koled. Během toho si
děti zapálili pochodně a jak všichni stáli kolem ohromné fontány, byly vidět opravdu jen malé plamínky tisíce světel.
Krásné fotky pro ilustraci jsou tady (z naší pozice se to bohužel nedalo moc fotit). Závěrečný ohňostroj sice začal
nejdříve zlehka, avšak o to více mohutný a impresivní byl závěr. Nakonec moc pěkné zakončení Ráďovi návštěvy.
K večeři jsem mu pak vyloupala čerstvé krevetky, aby krásné zážitky vytlačily ty mokřejší a domů odjel pozitivně
naladěn s novou energii. Snad se mi to povedlo :)
Fotky v albu Radek in Bergen, tentokrát moc povedené, přeci jen se pozná dobrý foťák a fotograf
« Zpět na úvodní stránku